Milosrdný samaritán

"Mistře, co mám dělat, abych získal věčný život?" S takovou otázkou přišel k Ježíši jeden zákoník, aby ho zkoušel. Otázka je to ale velice vážná! Ježíšova odpověď je – miluj Boha a bližního. Proč? Protože láska bude platit pořád: platí dnes, ale bude platit i zítra i pozítří, bude platit i pro děti, i pro vnoučata, až do věčnosti. Co mám tedy dělat, abych neztratil budoucnost, abych získal věčný život? Milovat Boha a bližního! Láska k Bohu nebyla pro zákoníka problémem, ale láska k bližnímu ano. Kdo to vlastně je? Soused, člověk stejné víry, stejného bydliště, kdo je to?

Můžeme si připomenout příběh o lásce k bližnímu, který se skutečně stal. I když člověk nebyl ve Španělsku, tak ví, jak obrovská rivalita je mezi Katalánci, kteří bojují o svoji autonomii, a Madriďany. Placido Domingo je Madriďan a Carreras zase Katalánec. Z politických důvodů se v roce 1984 stali Carreras a Domingo nepřáteli. Protože oba byli populární a vyhledávaní po celém světě, oba si stanovili ve svých kontraktech, že budou vystupovat pouze tehdy, když ten druhý nebude pozvaný.

Roku 1987 se ale Carreras setkal ještě s větším nepřítelem, než byl jeho rival Domingo. Překvapila ho neblahá diagnóza: leukémie. Jeho boj proti rakovině byl bolestný. Musel se podrobit velkému množství zákroků, kromě jiného i transplantaci kostní dřeně a transfůzím krve, kvůli kterým musel každý měsíc cestovat do USA. Když za těchto podmínek nemohl pracovat, i když měl značný majetek, vysoká cena těchto cest a lékařských zákroků vyčerpala jeho finance. Když už byl na konci se svými financemi, objevil v Madridě nadaci, jejíž jediným účelem byla podpora léčby trpících leukémií. Díky podpoře nadace "Hermosa" Carreras zvítězil nad nemocí a vrátil se ke zpěvu. Sotva se uzdravil, snažil se zjistit něco víc o nadaci.

Když přečetl její statut, tak zjistil, že zakladatelem a hlavním přispěvatelem nadace byl Placido Domingo. Později zjistil, že Domingo původně založil tuto organizaci, aby mu pomohl s léčbou, ale rozhodl se zůstat v anonymitě, aby ho neponížil přijetím pomoci od svého nepřítele. Ale nejdojímavější část příběhu spočívá v jejich setkání. Když měl jednou Domingo koncert v Madridě, Carreras přišel, přerušil vystoupení Dominga, poklekl před ním, požádal ho o odpuštění a veřejně mu poděkoval. Domingo mu pomohl postavit se a velkým objetím oba zpečetili začátek velkého přátelství.

Jeden novinář se při interview zeptal Dominga, proč vlastně založil nadaci Hermosa a platil léčbu nepříteli, který byl současně i jeho velkým uměleckým soupeřem. Jeho odpověď byla krátká a jednoznačná: "Nemůžeme si dovolit ztratit takový hlas!" Toto je skutečný příběh lásky k bližnímu.

Když je řeč o lásce k bližnímu, nesmíme ovšem zapomínat na lásku bližního. Nejdříve je totiž láska bližního, potom k bližnímu. Protože toto pořadí odpovídá příběhu každého člověka. Každý z nás byl předmětem lásky svých rodičů dávno před tím, než byl sám schopen lásku prokazovat.

A toto pořadí odpovídá i povaze Božího příběhu s člověkem. Pán Ježíš zemřel za mě na kříži daleko dříve, než jsem miloval já jeho. A tak nezapomínejme: nejdříve je láska bližního, potom láska k bližnímu. Toto pořadí je zákonité!

Autor zamyšlení: P. Petr Havlát, odkaz č. 85 (k vyžádání v Centru Medjugorje, z.s.)