Svědectví Jakova Jurase: Bůh je láska a jen v lásce je spása!

"Chvála Kristu a Marii! Jmenuji se Jakov Juras a toto je můj příběh od temnoty drog po světlo v Kristu. Od dětství jsem si vybíral jednodušší cestu, cestu zla, a nikdy jsem nepřijal utrpení jako součást svého života. Rodiče mi umožnili všechno a já měl všechno, nemusel jsem se obětovat, abych něco získal. Takže jsem měl všechno a neuměl jsem si toho vážit. Když mi bylo 12 let, rodiče se rozvedli a můj svět se zhroutil, všechno zčernalo a já se stáhl do sebe.

Často jsem zůstal sám a maminka nevěděla, jak mi pomoci. Byl jsem přesvědčený, že se z té situace dostanu, ale nešlo to. Chtěl jsem jiný život, kde budu moci zapomenout na své problémy, ale nenašel jsem to. Začal jsem se stýkat s lidmi se stejnými životními problémy, kteří brali drogy, pili alkohol, měli hodně peněz… Ale uvnitř jsem byl prázdný. Když mi bylo pouhých 19 let, neměl jsem vůli žít a chtěl jsem zemřít a jediná modlitba, kterou jsem řekl, byla: "Bože, dej, ať se zítra neprobudím, chci se vším skončit!" a věřím, že Bůh odpověděl na mou modlitbu, ale jiným způsobem, než jsem čekal.

Na návrh mé tety jsem vstoupil do komunity Cenacolo, protože jsem v jejích očích viděl spoustu víry a naděje, že vše bude v pořádku, a to mi dodalo sílu k tomuto kroku. Tak jsem po přípravě vstoupil do společenství domu "Pole života" (pozn. Campo della vita) v Medjugorje. Zpočátku pro mě bylo neobvyklé vidět kluky v komunitě šťastné a usmívající se, jak se modlí a pracují, mají vůli žít a nemají mnoho materiálních věcí. Říkal jsem si, že tam něco musí být, protože kluci byli vždy blízko a pomáhali mi, což se mě hodně dotklo, protože jsem se cítil jako v rodině, kterou jsem už dávno ztratil.

S pocitem přijetí jsem se tedy mohl otevřít před ostatními, uvědomit si, že Bůh existuje a že mi pomáhá prostřednictvím bratrů z komunity, a tak jsem zažil pravdivá slova matky Elvíry, která řekla, že kdo chce stát na svých nohách, musí umět klečet! V komunitě jsme často nosili lidi s postižením na kopec zjevení (pozn. Podbrdo), takže jsem si při pohledu na úsměvy těchto lidí uvědomil důležitost zdraví a naučil jsem se být na konci každého dne více usměvavý a spokojenější. V Komunitě jsem také přijal svátosti, vyzpovídal se, pocítil odpuštění, zbavil se břemene, které jsem už dlouho nesl a dostal chuť začít znovu.

Jednou jsem dostal dar účastnit se muzikálu "Credo", ve kterém jsem hrál roli svatého Petra. Ve scéně, kdy zapírám Ježíše, jsem u písničky zpěváka opravdu plakal, když jsem si vzpomněl, kolikrát jsem v minulosti zradil Jeho lásku. Když mi Maria vyšla vstříc, držíce Ji za ruce, řekl jsem si, že bych to mohl zvládnout. Při pohledu do Mariiných očí jsem si uvědomil, že existuje Matka, která je mi vždy nablízku, podporuje mě a pozvedá.

Po nějaké době jsem si uvědomil, že moje cesta pokračuje mimo komunitu, a tak jsem se rozhodl zůstat v náručí Královny míru a dále žít v Medjugorje. Díky každodenní modlitbě k Panně Marii jsem poznal svou ženu Annu Marii. Jako základ našeho vztahu jsme si zvolili víru a modlitbu. Tak jsme se vzali a dnes, po 3 letech manželství, jsme bohatší o dvě krásné děti. Medjugorje mi dalo nový život prostřednictvím lidí, kteří žijí podle Kristových slov, a nejdůležitější je, že mě vrátilo na cestu spásy, kterou dnes chci předat jako svědectví svým dětem a ostatním lidem. Bůh je láska a jen v lásce je spása!"

Zdroj textu a foto: FCB stránka Radiopostaja MIR Međugorje - Z RUBRIKY LIDÉ MEDJUGORJE