Svědectví: Panna Maria na mě tady čekala
"Když se mě Mateo Ivanković zeptal, jestli bych napsala své svědectví, dlouho jsem přemýšlela, jestli ho napíšu či ne. Pak mi ale řekli, že každé svědectví o síle a moci našeho Boha je políček zlu, tak jsem se rozhodla přesto něco napsat. Jenom proto, abych svědčila, že Boží dílo je to vše dobré, co je ve mě a to, co je ze mě, je všechno křehké a slabé. Čas tmy se blíží a Bůh nás připravuje pro ještě větší duchovní boj, a proto musíme jít kupředu, moji drazí, očišťovat své srdce skrze svatou zpověď od každé tmy hříchu. Cíl je pro nás Světlo. A nechť nás provází požehnání Panny Marie." Tento úvodník napsala k následujícímu textu Paula Tomić na svém Facebookovém profilu... Paulu známe osobně a můžeme dosvědčit, že je to člověk hluboké víry a pokory před Pánem.
"Jmenuji se Paula Tomić a pocházím z Vinkovce (Chorvatsko). Do svých 17 let jsem žila jako ostatní lidé a pak přišla krize identity, osamělost, strach a prázdnota. Na pozvání kamarádky jsem šla do duchovní obnovu, kterou vedl zesnulý fra Tomislav Ivančić v Osijeku. A tam se mi otevírá duchovní svět, tedy uvědomění si, že Bůh není nějaký tradiční zvyk chodit v neděli na mši svatou nebo odříkávat modlitby. Po tomto poznání a zkušenosti, že pouze Boží láska může ukojit můj nekonečný hlad po lásce a zvítězit nad mými strachy a nevírou, stávám se horlivou hledatelkou Boha.
Je zajímavé, že celý můj život byl poznamenán nedostatkem mateřské lásky a nakonec mě Nebeská matka přivedla přesně na své místo. Do Medjugorje jsem přišla v roce 1999 a od roku 2002 jsem na žádost fra Svetozara Kraljevića začala pracovat v Mateřské vesnici v Medjugorji (Majčino selo), v informační kanceláři pro návštěvníky a poutníky. Velkou podporu na začátku mé služby mi poskytly františkánky, které v té době působily v Majčině selu, v čele se s. Bonifacijou Barbarić, která s mateřskou láskou podporovala mé myšlenky a mou cestu víry.
Také v té době mou spiritualitu formovala díla zesnulého P. Slavka Barbariće, v jehož spisech nacházím odraz své vlastní duše, stejné teologické, psychologické a pedagogické myšlenky. Fra Slavko mě uvádí do školy Panny Marie, kde je cílem vychovat zralé křesťany, lidi schopné přijímat a dávat lásku, a stát se tak apoštoly pokoje Panny Marie. Právě v Medjugorské spiritualitě jako by každý kousek mého poznání a hledání zapadl na své místo.
I když mým úkolem bylo hlásat výzvu Panny Marie k obrácení, musím přiznat, že jsem zpočátku v pravdivost zjevení opravdu z celého srdce nevěřila. Skeptická, racionální a nedůvěřivá, jaká jsem byla díky své zraněné povaze, měla jsem ke zjevením Panny Marie určitý odstup díky všem lidským omezením, nesrovnalostem a nelogičnostem, které se mohly v příbězích kolem zjevení najít.
Klíčovým momentem, ve kterém se to změnilo, bylo mé osobní setkání s přítomností Mariiny mateřské lásky na Kopci zjevení (Podbrdu), které se událo v roce 2005. Když jsem se modlila před sochou Panny Marie, poté, co jsem dlouho nebyla na Kopci, ucítila jsem ve svém srdci Matčin hlas, který mi řekl: "Tak dlouho jsem na tebe čekala!" Ten hlas byl doprovázen zlomem milosti, který navždy poznamenal mou duši a dvouhodinový pláč díky uvědomění si vlastní nehodnosti na straně jedné a že jsem milována na straně druhé.
Nyní si již nekladu žádné racionální otázky ohledně vnějších záležitostí týkajících se zjevení Panny Marie. Nyní pevně věřím v přítomnost Panny Marie na tomto místě. Cítím silnou dynamiku Boží milosti, která zde sestupuje díky přítomnosti Mariiny mateřské lásky. A tato duchovní dynamika nutí každého, kdo se jí rozhodne otevřít své srdce, změnit svůj život, činit životní volby a rozhodnutí, žít duchovně. Cítím, že Panna Maria jako Matka zde promlouvá ke každému svému dítěti. Pokud máme otevřené srdce, můžeme cítit její rady a poselství pro přítomný okamžik.
Panna Maria udělala v mém životě ještě další dva velké zázraky: pomohla mi překonat mé dva největší strachy (strach díky tomu, že tyto volby vyžadují bezpodmínečnou důvěru v druhé i v Boha) – a to strach z manželství a strach z mateřství. Boží prozřetelnost mi dala manžela a tři děti.
Abych doplnila všechny střípky mé životní mozaiky, Bůh mi dal syna s vývojovou poruchou. Náš Filip má diagnózu z autistického spektra. "Život v modrém" nás ještě více odlišil od ostatních, protože nás jako rodinu otevřel jednomu jinému světu, kde je důležitá čistota srdce, pozornost, empatie a láska.
Můj život a život mé rodiny má k dokonalosti daleko, ale snažíme se žít svou víru, každý den se modlit s rodinou růženec a nepřizpůsobovat se duchu světa. Jsem nesmírně vděčná Bohu a Panně Marii za to, že mě přivedli pracovat sem na toto chráněné duchovní místo, kde jsou silně pociťována vnuknutí Ducha a kde se ještě svobodně žije víra.
Učím se den ze dne vyprazdňovat hliněnou nádobu své duše, aby vše, co dělám, nebylo mojí silou, ale Boží silou. Učím se také nezastavovat se na hranicích svých strachů, trhlin, na potřebě dokázat..., ale právě tam žít ve víře ta slova sv. Pavla: "Když jsem slabý, tak jsem silný!"
Zdroj textu a úvodní fotografie: https://www.facebook.com/photo/?fbid=942875927201533&set=pb.100044374031698.-2207520000