Vánoční inspirace Matky Terezy

Po čtyři adventní týdny jsme se snažili napodobit čekání starých Izraelitů na Mesiáše. Když advent skončil a my prožíváme a slavíme Mesiášův příchod na tuto zem, chceme dnes říct: "Pane, přijď a vstup do mého srdce, učiň si ve mně svůj příbytek a použij mě jako svůj nástroj ke konání dobra, pravdy, krásy a lásky v tomto světě."

Na Vánoce máme takové zvyky, že děti hrají různé vánoční scénky nebo divadélka a jedno takové vyprávění o vánoční scénce podala Matka Tereza, která zemřela asi před 20 lety. Pracovala v Indii v Kalkatě, v obrovském městě, kde je spousta bohatství, ale také bídy a ubohosti, spousta žebráků a lidí nemocných. A tak kdysi nacvičovali takové vánoční divadélko její svěřenci, kteří byli postiženi malomocenstvím. Nic jim nevadilo, že všichni herci jsou malomocní. Panna Maria má ovázanou nohu, tam už má totiž nádor, Josef má bouli na hlavě - nádorové malomocenství. I všichni pasáčkové jsou poznamenaní touto strašlivou nemocí. A nejvíc je postižený ten, co bude hrát hospodského. Je veliký, silný, ale bacil lepry způsobil, že má všechny prsty pryč. Ale nevadí. Diváci jsou stejně ubozí jako herci. Už zasedli, někteří přijeli na vozíčku, některé přinesli. Začíná hra, tak, jak to popisuje svatý Lukáš. Dva pocestní jdou a prosí o nocleh. "Nemáme místo…" "Nemůžete zaplatit…" " Jste chudáci..." "U nás je plno…" "My už spíme..." "Dejte nám pokoj!" "Neotravujte tady!" "Běžte někam jinam..." "My nejsme povinni vám pomoci…" "Měli jste přijít dřív!"

"Pojďme k hospodě," říká Josef. Maria se těžce vleče. "Prosím vás, nemáte u vás místo?" "Nemáme, je obsazeno," říká hostinský. "A nějaký koutek by se nenašel?" "Obsazeno, říkám." "My jsme zdaleka, unavení dlouhou cestou." "To mě nezajímá, říká hostinský." "Žena čeká dítě, nemůžu ji nechat tady na dlažbě." Hostinský zmlkl. Ten, co sedí v nápovědě, křičí: "Zařvi: Táhněte pryč! Táhněte pryč!" Hostinský mlčí. A zdá se, že má v očích slzy. Josef s Marií už odcházejí a hostinský za nimi najednou vyběhne a křičí: "Vraťte se, vraťte se, Josefe, i když je hospoda plná, má světnice je volná, tam můžete být." Lidé začali tleskat. Ale ten scénárista, který tam stál, říká: "Vždyť to všechno zkazil!" A Matka Tereza k tomu dodala: "Takhle to mělo být! Někdo měl mít otevřené srdce."

Vážení přátelé, milé děti Boží! Náš život, to není předem stanovený scénář bez možnosti změny. Můžeme se kdykoliv rozhodnout změnit své způsoby myšlení a jednání. Můžeme zasahovat do dějin tím, že otevřeme dveře a dovolíme, aby Bůh vstoupil. Zdá se, že nedostatek místa v Betlémě pro Josefa a těhotnou Marii naznačuje, že i v dalších časech, které přijdou, nebude pro Ježíše v srdcích lidí moc místa. Ale i s tím, můžeme, drazí přátelé, něco udělat. I my, i dnes, můžeme vybočit ze scénáře, který nám předepisuje dnešní doba, dnešní styl života, dnešní veřejné myšlení a nevím co všechno. Můžeme přeslechnout na tomto pomyslném jevišti nápovědu tohoto světa a místo toho zaslechnout hlas tichý a jemný, který se ozývá ze zapadlého betlémského chléva, kde leží právě narozené Boží Dítě. 

Přepis kázání P. Petra Utíkala, Boží Hod Vánoční, 25.12.2025