Osobnosti Medjugorje
Fra SLAVKO BARBARIĆ
Otec Slavko Barbarić zemřel 24. listopadu 2000 v 15:30h. Po dokončení Křížové cesty na Križevaci, kterou obvykle vedl pro farníky a poutníky každý pátek, pocítil bolest. Sedl si na kámen, po chvíli již ležel na zemi, ztratil vědomí a odevzdal svou duši Pánu.
Otec Slavko Barbarić se narodil 11. března 1946 rodičům Markovi a Luce Stojić v Dragićini (farnost Čerin). Osmiletku navštěvoval v Čerinu a gymnázium studoval v Dubrovníku. Do františkánského řádu vstoupil na Humci 14. července 1965. Slavné sliby složil 17. září 1971. Na kněze byl vysvěcen 19. prosince 1971. Studoval v Sarajevu, Grazu a také ve Freiburgu. Studium ukončil v Grazu (Rakousko) s titulem magistr. Po 5 letech pastorační činnosti ve farnosti Čapljina, provincie Hercegovina, v roce 1978 odešel na další studium do Freiburgu, kde v roce 1982 dosáhl doktorského titulu v oblasti náboženské pedagogiky a titul psychoterapeut.
Jako kněz působil v Čapljině od 1973 do 1978. Od jara 1982 do září 1984 působil v Mostaru jako učitel náboženství pro studenty, vedl modlitební semináře pro řeholní sestry v Bijelom Polju u Mostaru. Díky plodné práci s mládeží a modlitebním kurzům, které studenti velmi pozitivně přijali, tehdejší komunistická vláda začala otce Slavka Barbariće pronásledovat. V těchto těžkých časech kardinál Franjo Kuharić podporoval a ochraňoval otce Slavka Barbariće a jeho pastorační činnost.
Díky svým znalostem hlavních evropských jazyků, mimo své povinnosti ve farnostech, ve kterých působil, otec Slavko pracoval neúnavně pro poutníky v Medjugorje, vlastně od samého začátku roku 1982, kdy se vrátil ze studií. Do Medjugorje byl služebně přeložen v roce 1983. V roce 1988 na příkaz biskupa Žanića byl přemístěn do farnosti Blagaj a 1988 na Humac, kde sloužil jako kaplan a pomocný učitel noviců.
Na začátku války v Jugoslávii, kdy všichni starší františkáni odešli do Tučepe do vyhnanství, na základě ústního schválení tehdejšího provinciála, fra Drage Tolja, zůstal fra Slavko v Medjugorje.
Od začátku svého působení v Medjugorje se fra Slavko věnoval psaní knih duchovního rázu: Modlete se srdcem, Dej mi své zraněné srdce, Slavte mši svatou srdcem, Ve škole lásky, Adorujte mého Syna srdcem, S Ježíšem a Marii přes Golgotu k Zmrtvýchvstání, Modlete se společně radostným srdcem, Matko veď nás k míru, Následuj mně srdcem, Rozhovory, Postěte se srdcem... Knihy fra Slavka Barbariće byly přeloženy do dvaceti jazyků a vytištěny v celosvětovém nákladu přes 20 milionů kusů. Kromě knih napsal i mnoho článku do různých časopisů a také spolupracoval v radiové stanici "Mir Medugorie". Vedle své spisovatelské práce, neúnavně přednášel poutníkům, vedl adorace, modlitby před křížem, modlitby růžence na Podbrdu a pobožnost Křížové cesty na Križevaci, kde i ukončil své pozemské žití. Vedl speciální setkání pro kněze a mládež. V domě "Domus pacis" organizoval semináře půstu a modlitby. Jako reakci na mnoho utrpení, které přinesla válka v Jugoslávii, založil a vedl institut pro výchovu a péči "Majčino selo", ve kterém nyní žije více než 60 osob (dříve váleční sirotci, nyní děti z rozpadlých či sociálně nefunkčních rodin). Jestli někdo miloval děti, tak to byl právě fra Slavko. A také ti maličcí milovali jeho. Vždy se kolem něho hromadily a i on uměl vždy děti k sobě přitáhnout - stejně jako Ježíš! Jeho psychoterapeutické vzdělání a výchova mu umožňovaly pracovat s osobami závislými na drogách v komunitě "Cenacolo", kterou založila sestra Elvira, a to hlavně v jejich domě v Medugoriu "Campo della Vita". Pomoc "dobrodinců" z celého světa se snažil usměrňovat do dvou fondů: "Fond pro děti zahynulých obránců v občanské válce" a "Fond přátel talentů" (pro pomoc mladým studentům).
Je těžké něco vyčlenit ze života tohoto velkého a mimořádného člověka. Ale když se o to pokusíme, bylo byl to zajisté období jeho života v Medjugorje. Fra Slavko Barbarić proplul světem šíříce poselství pokoje a smíření. Zdobily jej mimořádné vlastnosti: znalost jazyků, lehkost komunikace s lidmi, vzdělání, jednoduchost, starost a péče o člověka v nouzi, nevyčerpatelná energie, pečlivost, a nade vše zbožnost, pokora a láska. Hodně se modlit a postil a Pannu Marii miloval synovskou láskou. To vlastně bylo i jádro jeho života: skrze modlitbu a půst přivádět lidské duše skrze Marii - Královnu pokoje k Bohu.
Zdroj textu: Oficiální stránky farnosti (https://medjugorje.hr/hr/medjugorski-fenomen/slavko-barbaric/zivotopis/)
Fra JOZO ZOVKO
Narodil se 19. března 1941 v Uzaričima, farnost Široki Brijeg. Základní školu navštěvoval v Širokom Brijegu. V roce 1958 vstoupil do kněžského semináře v Bolu na ostrově Brač. Studium teologie zahájil v Sarajevu v roce 1963, následně v roce 1967 přešel do Ljubljany, kde i promoval. Kněžské svěcení přijal v červnu 1967. Od roku 1974 je zapsán na navazující studium náboženské pedagogiky v Gratzu. Navzdory nabídce, aby po studiu zůstal na škole, vrací se do rodné země a po návratu přebírá povinnosti faráře ve farnosti Posušje. V roce 1980 je jmenován farářem v Medjugorje. Po začátku zjevení Panny Marie v Medjugorje je pronásledován komunistickým režimem a následně odsouzen na 3,5 roku vězení. Od roku 1985 do roku 1991 žije a pracuje jako farář v Tihaljině. V roce 1991 je přemístěn do Širokého Brijegu, kde se stal představeným kláštera (1991-1994). Nyní pobývá v klášteře na ostrově Badija, poblíž Korčuly.
Zdroj textu: https://medjugorje-81.com/vidioci/fra-jozo-zovko/
Zdroj obrázku: https://static.slobodnadalmacija.hr/images/slike/2020/10/30/o_930277_1024.jpg
Fra PETAR LJUBIČIĆ
Fra Petar se narodil v roce 1946. Na kněze byl vysvěcen v roce 1972. Vizionářka Mirjana jej v roce 1982 vybrala, aby až přijde ten pravý čas, oznamoval medjugorská tajemství světu. Když se o tomto poslání dozvěděl, byl překvapen a zaskočen. Nemohl uvěřit, že k němu nebe shlédlo a že právě on má světu přinášet obsah deseti tajemství.
V roce 2022 oslavil 50 let kněžství, slavnou mši svatou proslavil i v Medjugorje. Při této příležitosti řekl: "Když někdo chce milovat Boha, je to veliká věc. A ještě větší, když to naplňuje. Hospodin mi dal milost, abycho Ho miloval od začátku svého života až do tohoto okamžiku. Co si pamatuji, chtěl jsem být knězem, a to řeholním. A za těchto 50 let musím opravdu Bohu poděkovat, za Jeho vedení, za vše, protože vím, co znamená pokračovat v díle Toho, který se pro nás narodil, žil, umřel a byl vzkříšen, Ježíše Krista..."
Zdroj obrázku: https://www.tomislavnews.com/wp-content/uploads/2013/02/f68bc1606a499c66a1eabd66e99d6817.jpg