5. den: Zvu vás všechny ke zpovědi

"Milé děti!
Dnes si přeji všechny vás vyzvat ke zpovědi, třebaže jste se vyzpovídaly před několika dny. Přeji si, abyste můj svátek prožily ve svém nitru. Nemůžete jej však prožít, jestliže se Bohu zcela neoddáte. Proto vás vyzývám ke smíření s Bohem!"
25. 3. 1985

Toto poselství dala P. Maria na svátek Zvěstování Páně. To je jedno z poselství, ve kterých vyzývá ke zpovědi. Ve světle svátku Zvěstování Páně se nám stává ještě něco jasným. Maria je nová Eva. Ona řekla: "Aj já služebnice Páně, staniž se mi podle slova tvého." (Luk 1,38).

Těmito slovy Marie, služebnice Páně, začíná nový svět. První žena Eva nesplnila ve svém životě Boží záměr. Stal se hřích a hříchem se člověk vzdálil od Boha a Božích záměrů. Hříchem se člověk rozhodl pro svou vůli a odhodil tu Boží. Maria uzdravuje stav světa, který nastal neposlušností prvních lidí. Bylo to možné, protože Kristus – nový Adam – přijal vůli Otce a přišel na svět, aby ho spasil. On přichází na svět skrze Marii, novou oddanou a poslušnou služebnici. Hluboký smysl svátku Zvěstování Páně se nenachází pouze ve skutečnosti, že v tento den Kristus, Slovo Božské, se stal pro nás člověkem, když se vtělil v lůno Panny Marie, nýbrž ještě více ve skutečnosti, že Mariiným souhlasem se záměrem Boha začala nová historie spasení. Z této skutečnosti odhalujeme hluboký smysl zpovědi. Jistě není náhodou, že P. Maria na tento svůj svátek všechny vyzvala ke zpovědi. Je to odpovědí na otázku: co je zpověď?

Zpověď je naprosto vědomé přijímání vůle Boží a odříkání se světa, který zotročuje a ponižuje. Je to přijímání světa spasení a světla, pokoje a lásky, ale i odříkání se světa tmy, nenávisti, nepokoje. Maria říká: "Nemůžete prožít oslavu svátku, jestliže se nevyzpovídáte. To znamená: " nemůžete začít nový život, neřeknete-li Bohu: "He, Pane, jsem připraven plnit Tvou vůli!" A vůlí Boží je pro nás, abychom hledali nejdříve odpuštění za všechno, čím jsme se protivili Jeho vůli, že jsme raději poslouchali svou vůli než vůli Boží, že jsme byli bližší staré Evě, než Marii, nové Evě. Zpověď je tedy okamžik návratu a nového přijetí zemského ráje a počátek výstavby nového světa. To je okamžik, kdy Bůh dostává opět právo, aby vešel do našeho života. Kdy dostává první místo v našem životě. To je také okamžik, kdy se náš starý, zničený člověk obnovuje silou Kristova člověčenství.

Čím svědomitěji vykonáváme akt zpovědi a čím řádněji to činíme, tím blíže jsme oné slavnosti, kterou Marie, Matka všech živých, nová Eva, vzpomíná ve svém poselství. Tato slavnost je slavnost i oslava života, oslava pokoje, radosti, lásky a oslava společenství Boha a lidí a lidí navzájem.

Přibližujíce se cíli, ke kterému nás Maria vede, tím více se vzdalujeme od ničivé moci hříchu, tím jsme odolnější v pokušeních, méně prožíváme strach a stísněnost. To je vlastně životní proces vstupu do slávy Božích děti. Proto není náhodné, a mnozí poutníci a kněží přiznali, že právě zpovědí v Medjugorji odkryli krásu a hloubku výzvy k obrácení, návrat k žádoucímu přátelství mezi Bohem a lidmi.

Služba smíření, která je darovaná kněžím, stává se tím jasnější a hodnotnější v očích samotných kněží i věřících. Není zajisté krásnější služby člověka člověku, než právě služba usmiřování.

Výňatek z knihy BARBARIĆ, Slavko. Dej mi své raněné srdce: zpověď: Proč a jak. V MCM vyd. 2. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1998.