Pražské Jezulátko

V sobotu 23. 11. 2024 se konala pouť k Pražskému Jezulátku, kterou organizovalo společenství Večeřadla, jehož součástí jsou i dvě členky Centra Medjugorje. Pouť doprovázel biskup Mons. Antonín Basler, který po mši svaté svěřil a zasvětil naši zemi pod mocnou ochranu Božího Dítěte.

Přinášíme vám výňatek z kázání Mons. Antonína Baslera u Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné v Praze:

"… Pražské Jezulátko zná celý svět. Například na Filipínách patří úcta k Pražskému Jezulátku k celonárodní tradici. Oni nevědí, kde je Praha, ale Pražské Jezulátko znají. Já osobně jsem si uvědomil hlouběji hodnotu tohoto symbolu, až když naši zemi navštívil svatý Otec Benedikt XVI. a pronesl u Pražského Jezulátka dnes už známou modlitbu, kterou jsem se naučil zpaměti a modlím se ji již léta každodenně po svatém Přijímání.

Otec Benedikt o malém Ježíši říká: "V Dítěti Ježíši se nám zjevuje úžasná skutečnost, že Bůh nás zná a je nám nablízku, že Jeho velikost a moc se nevyjadřuje podle logiky světa, ale podle logiky bezbranného Dítěte, jehož silou je síla lásky, která se nám svěřuje. Vložme svou důvěru v toto Dítě a věřme, že Bůh je tak veliký, že se mohl stát malým, aby se nám opravdu přiblížil." Při jiné příležitosti pak řekl: "Stále znovu nás dojímá fakt, že Bůh se stal Dítětem, abychom jej mohli mít rádi, odvážili se mít jej rádi, když se jako Dítě s odvahou svěřuje do našich rukou. Jakoby říkal: "Vím, že tě Můj Majestát děsí, že se v kontaktu s Mojí velikostí snažíš prosadit sám sebe. Přicházím tedy za tebou jako dítě, abys mě mohl přijmout a mít rád". To řekl 24. prosince roku 2012. A o den později: "Bůh učinil vše, učinil nemožné, stal se tělem, Jeho všemohoucnost lásky učinila to, co přesahuje lidské chápání. Nekonečný se stal Dítětem - vstoupil do dětství". A pak u Panny Marie Vítězné, zde na tomto místě pronesl Benedikt XVI. v září 2009 tato slova: "Soška Pražského Jezulátka obrací naši mysl k tajemství vtělení, k všemohoucímu Bohu, který se stal Dítětem a 30 let žil ve skromné rodině z Nazaretu a svěřený péčí Prozřetelnosti do laskavé péče Marie a Josefa. Myslím na vaše rodiny a na rodiny celého světa, na jejich radosti a starosti. Sjednoťme se v modlitbě a prosme u Jezulátka o dar jednoty a svornosti pro všechny rodiny. Mysleme zvláště na ty mladé rodiny, které musejí vynakládat mnoho úsilí o zajištění bezpečí a důstojné budoucnosti svých dětí. Prosme za rodiny v obtížných situacích, zkoušené nemocemi a bolestmi, za ty, které jsou v krizi, rozvrácené nebo trýzněné nesvorností či nevěrou. Všechny je svěřujme svatému Pražskému Jezulátku, protože víme, jak důležité jsou stabilní a jednotné rodiny pro skutečný pokrok společnosti a pro budoucnost lidstva. Jezulátko nám svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku. Uvědomujeme si, jakou máme v Jeho očích cenu, protože právě díky Němu jsme se my sami stali Božími dětmi. Každá lidská bytost je Božím dítětem a tedy naším bratrem. A jako takovou je třeba ji přijímat a vážit si jí. Kéž by si to uvědomila naše společnost. Každá lidská osoba by pak byla hodnocena ne podle toho, co má, ale podle toho, čím je. Protože ve tváři každé lidské bytosti bez rozdílu kultury nebo rasy se zračí Boží obraz." Tehdy se papež obrátil také k dětem: "Obracím se na vás, milé děti, a na vaše rodiny. Vy, kdo jste milí srdci Dítěte Ježíše opětujte jeho lásku a podle jeho příkladu buďte poslušní, vlídní a laskaví. Učte se být jako Ježíš pokorou svých rodičů. Buďte skutečnými Ježíšovými kamarády a vždy se k Němu s důvěrou obracejte.

Modlete se za sebe, za své rodiče, příbuzné, učitele a kamarády a modlete se i za mne. Ještě jednou vám děkuji za přijetí a ze srdce vám žehnám a vyprošuji vám ochranu svatého Jezulátka, Jeho Neposkvrněné Matky a svatého Josefa." A jako dar tehdy daroval Pražskému Jezulátku krásnou zlatou korunku.

Milí přátelé, jeví se mi, že úcta k Pražskému Jezulátku, stejně jako k Panně Marii s Ježíškem v náručí nám říká totéž. Je to stejný Ježíš, Bůh a člověk zároveň, který si nás zamiloval, pro nás se stal člověkem - dítětem, aby se nám v předvečer své smrti daroval ve svátosti eucharistie. Ve svátosti, kde je neustále zpřítomněna jeho nekonečná láska ke každému z nás, láska, která byla ochotná pro nás nepředstavitelně trpět a dokonce i dát život. A to si jistě zaslouží náležitou odpověď. Výkřik "Žízním" mluví právě o tomto. A víme, že Pán Ježíš ztvrdil a doplnil už starozákonní příkaz takto: "Milovat budeš Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. To znamená celou svou bytostí. Jistě jste také slyšeli o tom, že Benedikt XVI., když odcházel na věčnost, tak odcházel se slovy: "Pane, já Tě miluji!" Jsem přesvědčen, že to Pánu Ježíši říkal nejen v okamžiku smrti, ale po celý život. Zkusme to Ježíši, který od našeho křtu přebývá v hloubi našich srdcí a který svou přítomnost v nás posiluje a umocňuje každým svatým přijímáním, zkusme Mu to co nejčastěji říkat také. Zcela určitě nám pak Pán dá milost, abychom do těchto vzácných slov dorostli.

Pane Ježíši, děkujeme Ti, že ses pro nás stal Dítětem, abys Božími dětmi učinil také nás. Amen.

Přepis kázání Mons. Antonína Baslera z 23.11.2024 proneseného v kostele Panny Marie Vítězné v Praze