Příprava na 24. výročí úmrtí fra Slavka Barbariće
Pátek 24. listopadu 2000 začal v Medjugorje jako každý jiný den. Modlitba, ranní mše svatá, dopolední povinnosti a po obědě modlitba křížové cesty při výstupu na Križevac, jak tomu bývalo každý pátek. Tentokrát se ale stalo něco, co otřáslo celou Medjugorje a všemi, kteří Medjugorje znali. Skupina farníků a chorvatsky mluvících poutníků spolu s fra Slavkem Barbarićem, tehdejším medjugorským farářem, vystoupala ke kříži na vrchol kopce Križevac, fra Slavko uctil kříž a krátce se pomodlil, poté kříž obešel a posbíral odpadky. Ještě upozornil poutníky, aby dávali pozor, že je to kluzké a začal sestupovat dolů. V tom se sesunul k zemi a zemřel. Dotlouklo srdce toho, který celý svůj život zasvětil službě Bohu. Toho, který byl horlivým zvěstovatelem medjugorských poselství a vroucím ctitelem Panny Marie. Toho, kdo byl zamilovaný do Krista a následoval ho vším, co konal.
O jeho velikosti svědčí i fakt, že další den, 25.11.2000, dala Panna Maria pravidelné měsíční poselství, kde říká:
"...Raduji se s vámi a přeji si vám říct, že se váš bratr Slavko zrodil pro nebe a že se za vás přimlouvá..."
To bylo poprvé, co Panna Maria v poselstvích zmínila jméno konkrétní osoby. Tak významná osoba to v Jejich očích byla.
Byl veliký horlitel pro víru, hluboký modlitebník, neúnavný zpovědník, ochotný pomocník, neznal slovíčko "nejde" a jako přítel naslouchal všem, kdo do Medjugorje přicházeli. Nezapomenutelné jsou jeho kázání či adorace, které vedl. Ještě po tolika letech nám, kteří jsme jej zažili, zůstává v srdci jeho silná stopa.