Svědectví: V Medjugorje jsme si vymodlili snachu

Jsme manželé Vlaďka a Petr a pocházíme z malé vesničky mezi Olomoucí a Litovlem. Máme tři syny. Jsou již dospělí a dva z nich už mají rodiny, každý po dvou dětech. Mé svědectví se ale týká nejstaršího syna, který byl sám, bez ženy a bez své rodiny. Ale už tomu tak není...

V roce 2013 jsem byla skrze farnici pozvána Bohem (tak k nám Bůh často promlouvá, skrze jiné lidi) do společenství Modliteb matek (MM). Nejprve mě toto pozvání zaskočilo, vždyť mám už děti dospělé, ale protože pozvání od Boha přeci jen promýšlím - co po mně Bůh chce, rozhodla jsem se, že toto pozvání přijmu. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělala. V MM sice Bohu nediktujeme, co chceme pro naše děti, ale odevzdáváme Mu je. Léta plynula a já si uvědomovala, že našemu nejstaršímu synovi Vladimírovi bude 40 let a stále je sám. Asi žádná matka nevidí ráda, když se její dítě protlouká životem samo. Proto se přeci jen mé prosby a modlitby růžence spolu s manželem začaly více soustředit na to, aby i Vláďa našel životní partnerku a měl svou rodinu. Po čase přišlo další pozvání, tentokrát nám přišla na pomoc Panna Maria a pozvala si nás už po čtvrté do Medjugorje. Tak jsme zase poslechli a jeli. Celou pouť jsme zasvětili modlitbě za celou naši rodinu, a obzvláště za našeho svobodného syna.

Asi čtrnáct dnů po návratu se začaly dít věci. Volala mi moje sestra Jana, že její kamarádka Alžběta má sousedku Báru, které zemřela maminka, o kterou se do smrti starala. Je jí 38 let, je svobodná, a že teď zůstala sama. Protože Jana s Alžbětou brávaly občas Vláďu na společné výlety, tak Alžběta řekla Báře, že zná jednoho svobodného kluka, který by se k ní hodil.

Bůh koná, ale my ztrácíme trpělivost s dodacími lhůtami. A proto – buďme trpěliví a nevzdávejme naše modlitby...

Jana hned volala Vláďovi, jestli by si s Bárou nechtěl dát schůzku. Abych pravdu řekla, moc jsem tomu nevěřila, že se jí ozve. Ale k mému překvapení se jí shodou okolností na její narozeniny (8. 8. 2022) ozval a domluvili si schůzku.

 A pak přišel ten pravý zázrak. Vláďa s Bárou se po krátké době do sebe zamilovali. V únoru měli zásnuby a 29. 7. 2023 svatbu. A protože chtěli svatbu s příběhem, tak si zvolili stejně jako na zásnuby, tak i na svatbu, kostel sv. Barbory v Kutné Hoře.

Bára už před seznámením s Vláďou uvažovala o křtu. Tím, že s ním začala chodit v neděli do kostela, se její rozhodnutí uspíšilo. Absolvovala přípravu na křest a o letošních Velikonocích byla pokřtěná. A ještě jedna krásná tečka na závěr. V únoru se nám narodila vnučka.

Bůh koná, ale my ztrácíme trpělivost s dodacími lhůtami. A proto – buďme trpěliví a nevzdávejme naše modlitby, i když odezva nepřichází ihned. A nezapomeňme děkovat…