Duchovní povzbuzení

Kdo se modlí,
nemarní svůj čas,
i když se daná situace
jeví jako naléhavá
a všechno nasvědčuje tomu,
že je nutno výhradně jednat.

Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!" Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. Vždyť u Boha není nic nemožného."
(Srov. Lk 1,30-37)...

Jeden kněz vyprávěl takové hezké svědectví. Byl to kněz řeholní a jejich komunita také dělala misie. A protože toho už bylo hodně, tak se stalo, že během těchto misií tento kněz vyhořel. Už prostě neměl sílu a nemohl dál, byl totálně vyčerpán fyzicky i psychicky. Odvezli ho proto na vyšetření, aby ho alespoň trochu dali dohromady. To už ale misie...

"Jak se máte a co hezkého jste prožili?" zeptala jsem se dětí v náboženství. Štěbetání nebralo konce, až na Pavlínku. Vždycky se v náboženství hlásila jako první. Dnes mlčela. Když se naše oči potkaly, řekla jen: "Dnes mi kamarádka zlomila srdce, ublížila mi, nemůžu ji to odpustit." Spolužačka se začala smát: "To přece nejde, nohu nebo ruku zlomit,...

Hlavní myšlenka textů 21. neděle v mezidobí, je rozhodnutí pro Boha. Izrael se má jasně rozhodnout, komu tedy bude sloužit. Jozue řekne zcela jasně: "Já a moje rodina budeme sloužit Hospodinu." Ostatní lidé se potom k němu přidali a spontánně odpověděli: "I my chceme sloužit Hospodinu."

Maria - matka Boží - chválí mocného Boha, že shlédl na její nepatrnost a učinil jí veliké věci. Podobně se apoštol Pavel chlubil svou slabostí, aby na něm spočinula Boží moc (srov. 2 Kor 12,9).

Ježíšova řeč o eucharistii graduje, když Ježíš říká: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný."

Bůh každého z nás stvořil jako jedinečného

Při různých příležitostech si navzájem přejeme hodně štěstí, zdraví a Božího požehnání. Co je to vlastně to štěstí? Každý jej vidíme po svém a často ještě nepřichází tak, jak si ho představujeme a my jsme pak zklamaní. V myšlenkách se obracíme k Bohu a ztrápeně mu vyčítáme, že ač se přece snažíme, dopouští v našich životech to či ono...

Zamyšlení z doby vánoční, které má však svou platnost i v půli roku, létě či liturgickém mezidobí...